Skip to main content

Year 24 // DAY 3

Změna času se očividně projevila na mém spánkovém režimu - nejsem schopná být vzhůru déle jak do jedenácti a nemůžu vstávat před sedmou. Není to skvělé, konečně se vyspím. Co na tom, že nic pořádně nestíhám.

Hulu 26. dubna vypustí do éteru seriálovou verzi The Handmaid’s Tale. Podle traileru to vypadá moc dobře, takže jsem zvědavá, jestli se donutím, abych přečetla další Atwoodovou, nebo do toho půjdu ve stavu blažené nevědomosti. Protože “Blessed are the meek” a všechno se vyjeví v ten správný čas.


Labels:

Comments

Post a Comment

Popular posts from this blog

Year 24 // DAY 2

Bohyně matka Kálí šlápla na svého pána a vládce Šivu, který zrovna ležel na zemi a meditoval. Kálí se za to tolik styděla, protože něco takového je přece nemyslitelné, že je zpodobněná s vyplazeným jazykem. Tolik moje paměť a dnešní hodina Genderu a náboženství. Nedělní škola by se měla zakázat. Soustředit se v neděli šest hodin téměř v kuse je nad moje možnosti. Čtu Kingovo On Writing a mám pocit, že je to jedna z nejlepších věcí, které jsem vzala do ruky. Způsob, kterým píše o psaní, mě nutí taky psát. Jen nevím, jestli se ze mě nestane alkoholička. Náběh už bych skoro měla, psaní by mě asi dorazilo. V textu, který jsem četla na čtvrtečí prezentaci, Stuart Hall píše o třídním boji v jazyce. David Sirota, nová posila The Young Turks, mluví a píše o tom samém - peníze (nebo moc) vám nekoupí pouze výsledek. Ovlivní to debatu od jejího počátku - témata a způsoby, jakým o nich uvažujeme. Má potom vůbec smysl se snažit něco změnit?
Post a Comment
Read more

Year 24 // DAY 1

Včera jsem oslavila 24. narozeniny. I když “oslavila” je možná moc silné slovo. Vlastně to znamenalo, že jsem přišla z práce, otevřela si rozepitou láhev vína, objednala velkou pizzu, dopila víno, otevřela další víno… Nejlepší oslava je beztak spánek, toho mám poslední dobou nedostatek. A víno zaručuje minimum podivných snů. Můžete klidně říct, že čtyřiadvacet je věk, který vůbec nemá cenu slavit, ale když jste narozeni čtyřiadvavátého, dvě čtyřiadvacítky se vám sejdou jenom jednou. A proto jsem slavila, i když se to většinu času podobalo spíš Inside I’m dancing. Měla jsem velké plány, na včerejšek, dnešek, další rok. Zatím to moc nevypadá. Nedávno jsem četla I Love Dick od Chris Kraus a pojala jsem názor, že bych měla psát něco v podobné formě. Dopisy, ideálně adresované někomu. Chris píše Dickovi, do kterého je platonicky zamilovaná. Bezdůvodně, zdálo by se. Ale člověk si někdy nevybírá, ne všechno lze racionálně vysvětlit. A tak jsem měla v plánu psát klukovi, do kterého j...
Post a Comment
Read more